Tohle jsem vyštrachala v archivu. Město v Namibii, odkud písek vytlačil lidi.

Tak je doma! Po dvou měsících vyjela Anička z laboratoře a mě málem ukápla slza. Jako napotvoru taje a taje a tak to nebude na nějaké extra krosy na sněhu. Nicméně v nejbližší době dojde na zkoušku navijáku, na zkoušku kotoulu doufám nedojde a taky doufám, že už si konečně zase sednu za volant. Ojojoj!

Proč nejsem.... ajznboňákem

seděla jsem v nekuřáku, kde byl smrad jak ve čtvrtý cenový, neb přišli dva hoši a dívka, kalhoty hustě dole, recitovali rasistické písně, pokoušeli se vystoupit za jízdy, fajčili a bumbali a do toho všeho nám sdělovali, že vše je na hovno. my ostatní jsme dělali, že to nevidíme, necítíme, neslyšíme. takové kolektivní připosrání. nesnáším je za to. nesnáším je, protože se kvůli nim cítím připosraná. život je na hovno. a nejvíc na hovno jsou mladé duše, pro které je všechno na hovno.

když má člověk štěstí, narazí na místo, kde nemusí hnout ani židlí.

není to extra pocit, sedět na nádraží v davu a snažit se být nenápadný, abyste vyfotili přesně toho, koho chcete. nakonec to dopadá tak, jako tady: mám nekonfliktní vlak - s duchem. zde duch francouzského cetujícího kolem půl desáté na nádraží v nice.

co je to? žaluzie. copyrajt sellier/yardin

touhle uličkou jezdíme poslední dobou celkem často. vede do kouzelného království kde vládnou šikovné ruce. zdobí auto na jednu velkou cestu. jsem ráda, že už to můžu říct nahlas: pojedeme do afriky. pojedeme do afriky!

let there be light!
(for a change)

I can´t help it! I love this new york like pictures! look at the ant-hill of Monaco! tant de fenetres, tant de vues, aucune vie privée, quelle distance, comment est l'eau hors de la ville?